Bílá betsy,

Zrzavá Betsy.

      II.

Krev a bahno.

Úděl a jsoucno.

E.T. nebo duch dávné Atlantidy znesvětil ,,experimentem

nevydařeným" manželství opice a nadčlověka?

Nevědět.

Neslyšet.

Vyletět z kůže?

Ale jsme tu,

my lidské bytosti

a na tom nikdo nic nezmění,

ani náš úhlavní nepřítel ve slově i v čase ,,člověk!"

Rackové přísahají věrnost mořskému příboji.

/Oživne Atlantida v srdci ženy či ve fantasmagoriích muže?/

Skřivan zpívá milostnou píseň na okně Božího domu.

/E.T.,která z posledních lidských bytostí s tebou v míru

pohovoří a která proti tobě pozvedne sekeru?/

Slavík nevěřícně kouká na to,

jak bohatému sláma vyčuhuje z boty

a na chudého,jak tuto slámu ze země sbírá

a podplácí ji lidskou spravedlnost.

Tak nějak

podobně

dává žena-milenka za pravdu hitorii a času,

že jen tak někomu nedají nahlédnout do svého

několikarozměrného soukromí.

Hoši,hoši,

jak snadno se ve jménu ženské invence

zříkáte písně o růži stolisté.

Černý kocour s bílými drápy spolu se zhmotnělým duchem

Atlantidy po holubech okupují střechy lidských příbytků.

Nový Vykupitel se spolu s přetvářkou předhánějí na Gaiou

v apokalyptickomajetnických proroctvích.

A žena-milenka stojí sama proti tomu pošmournému reálu.

Strejdo Smrťáčku,

připravují ti bohatou žeň,

na kterou se ty zpovzdálí tak ukrutně těšíš.

Bílá Betsy,

Zrzavá Betsy,

s vyloučením veřejnosti zahajuji tento soudní proces.